Monika ZbínováTúto knihu som sa rozhodla čítať z troch dôvodov:
- Má peknú obálku, krajšiu ako originál. Vlastne je celá kniha veľmi pekne graficky spravená, skoro akoby vyšla v Hoste, asi v najdizajnovejšom vydavateľstve v Československu. Ale vyšla v Pluse, takáto pekná, za čo má hneď popredu veľké plus. Keep going!
- Džejna na ňu napísala recenziu, ktorá ma zaujala a povedala som si, že to je presne moja šálka kávy.
- Je z prostredia psychiatrickej liečebne, a vy viete, že ja všelijaké podivnosti a narušenosti milujem! :P
Skúsim teda navnadiť aj ja vás.
Kniha Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo je o malom chalanovi Joachimovi, ktorý býva v psychiatrickej liečebni. Ale nie ako pacient – je synom riaditeľa liečebne, a ten ako riaditeľ so svojou rodinou (manželkou a ďalšími dvomi synmi) býva v areáli psychiatrie vo vlastnej vilke.
Když jsem spal někde jinde, u babičky a dědečka v Mnichově, začalo se mi hrozně stýskat po domově. Ticho na mě doléhalo. Nenáviděl jsem, když jsem z polštáře slyšel, ja mi šumí krev. Když jsem uvízl ve tmě jako mumie připravená pro věčnost. To jsem pak zatoužil po křiku, po uklidňujícím řevu nemocných.
Ako už iste tušíte, keď niekto prežíva svoje detstvo na takomto mieste, o rôzne zvláštne zážitky nebude núdza. Joachim sa každý deň stretáva s ľuďmi, ktorí sú psychicky chorí, nech už to navonok prežívajú viac či menej. Z toho vyplývajú dve veci. Prvá, že je voči týmto stretnutiam odolný, nepovažuje ich za nič nezvyčajné, ale naopak, zvykne si na tento zvláštny svet natoľko, že ho len tak niečo nevykoľají.
Věřil jsem mu každé slovo, a dokonce jsem tvrdil, že se mnou se to má stejně. Ferdinand tiše řekl: „Nejsem ten, za něhož mě všichni považují. Jsem někdo jiný!“ „Já taky!“ zašeptal jsem uchváceně. „Já jsem taky někdo jiný!“
Druhá, že prostredie ovplyvňuje Joachima aj nepriamo. Je oveľa viac citlivý na veci okolo seba – v tom pozitívnom zmysle. Na prvý pohľad klasické situácie v rodine opisuje so zvláštnym zaujatím a citom pre detaily.
Vypadalo to ale, jako by na ní to nádherné oblečení jen krátce odpočívalo, než se vrátí k opravdové majitelce. Nedivil bych se, kdyby jí perlové náušnice vypadli z ušních lalůčků jako přezrálé švestky a ji by to ani trochu nevzrušilo.
Postupne, ako rastie, sa menia aj jeho príbehy, a tak nás prevedie nielen svojím detstvom, mladosťou a pokračuje až do dospelosti, kedy z domu odíde.
V niektorých hodnoteniach som narazila na to, že ľudia kritizujú záver knihy, lebo je smutný, miestami až depresívny. Podľa mňa svedčí len o tom, že realita života sa týka každého, aj literárnych postáv. Namiesto sladkých rečičiek o milom a zábavnom živote malého chlapčeka je to skrátka príbeh, aký sa odohráva aj za dverami našich domácností. Možno len s tým rozdielom, že my nežijeme na psychiatrii.
Alebo..?
Téma - 8
Dej - 7
Postavy - 9
Štýl - 8.5
8.1
